Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Ž 63,2 – 9; Žalm 36,6 – 11 Hospodin je stínem před žárem slunce
Mk 4,30 – 32; před požehnáním: Iz 49,8 – 10

Sestry a bratři, v uplynulém týdnu jsme zažívali mimořádně horké, tropické dny (i tropické noci), proto jsem pro dnešní neděli zvolila biblický obraz stínu, stín. Nyní po vlastní zkušenosti mu budeme více rozumět. Je pochopitelné, že v Orientu, konkrétně v biblických zemích – v Egyptě, v Izraeli, kde často hrozil úpal nebo úžeh, byl stín blahodárný a pro život nezbytný – byl záchranou, pomocí a bezpečím. /Úpal = celkové přehřátí organismu; úžeh = přehřátí mozku, ke kterému dochází nejčastěji při dlouhém pobytu na slunci./

Jedině ve stínu a s dostatečným množstvím tekutin se dá horké léto (zvláště přes poledne) dobře přečkat, přežít. Také chápeme jako oblečení dlouhé pláště, které překrývaly i hlavu, aby chránily celé tělo člověka před žárem slunečních paprsků. V Bibli se často píše také o vodě, bez ní není život; proto přirovnání Hospodina k pramenu vody života, ke zdroji živých vod (např. Jr 17,13). Dnes se zaměříme na biblický obraz stínu v žalmu 36. Věřící člověk vyznává: Hospodin je mi stínem. Skryj mě ve stínu svých křídel, Bože (Ž 17,8).

Ovšem musíme si připomenout, že stín je v Bibli také obrazem lidské pomíjivosti. V žalmu 102. čteme: „Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. Ty však, Hospodine, zůstáváš věčně“ (Ž 102,12-13). Nebo v žalmu 144.: „Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co je syn člověka, že na něj myslíš? Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé“ (Ž 144,3-4).

Žalm 36 má dvě odlišné části. První část podává stručnou charakteristiku svévolníka – člověka, který nemá strach z Boha, a proto jedná špatně, lstivě, neštítí se zlého. Druhá část žalmu, kterou jsme dnes četli, opěvuje Boží milosrdenství, věrnost a spravedlnost, a doporučuje člověku rozhodnout se pro cestu s Bohem, pro život v obecenství s ním. Takoví lidé „se utíkají do stínu Božích křídel“ (v. 8). Autor žalmu možná myslí na útočiště v Hospodinově svatyni – v chrámu, kde byla pozlacená truhla s Desaterem a na té truhle byli zobrazeni dva cherubové – andělé s mohutnými křídly. Také pro nás by měl být kostel (i náš sbor) útočištěm, kde načerpáváme sílu, osvěžení, klid. Bůh je pro člověka, který na něho spoléhá, zdrojem života, pomocí a ochranou, podobně jako nás před žárem slunce chrání stín. Ale ještě jedna myšlenka k tomuto obrazu, přirovnání. Jako se za poledne ve vedru uchylujeme do stínu, sami stín vyhledáváme, podobně musíme my sami Hospodina vyhledávat, vyznávat jej, modlit se. Nemyslet si, že jeho milosrdenství a pomoc jsou automatické. Prosme se žalmistou:

„Bože, prosíme, uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.“ Prosíme, uchovej své milosrdenství i nám! Amen.

/Jindřiška Buttová, 7. 8. 2022 Krč/

kázání