Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Sk 1,1-8; Sk 1,9-14 Nanebevstoupení Ježíšovo

Mk 16,15n.19n

Muži a ženy, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tato slova Božích poslu nebyla káráním, napomínáním, nemela být jiste prísnou výcitkou. Co stojíte, hledíce do nebe?/kralictí/ Proc tady tak zaražene, bezradne, pasivne stojíte? Proc nic nedeláte? Vždyt Ježíš vám rekl: Budete mi svedky. Takto toho moc nenasvedcíte, když zustanete stát uprostred své cesty víry, když se zastavíte – v údivu a prekvapení nebo zklamaní a smutní anebo cekající pasivne na zázracný zásah „zhury“ tady a ted, hned. Proc tu sklícene stojíte a „civíte“?! Boží poslové ucedníky ujistili a povzbudili: Vždyt tento živý Ježíš znovu prijde! Znovu ho uvidíte – jednou v moci a sláve. Ano, jednou… My v to doufáme a veríme. Ale kdo to má vydržet?! Kdo to má zvládnout - ten dlouhý cas mezi jeho odchodem a opetným príchodem?! V Bibli cteme: „Když jim to Pán rekl /když jim rekl vše, co bylo potreba/, byl vzat vzhuru do nebe“/Mk 16,19/. A z toho se máme radovat, že nám byl vzat, odnat?!? Slaví se v krestanských církvích svátek Nanebevstoupení Páne, v CCSH je nazýván Oslavení Páne. Svátek! Co máme oslavovat? Z ceho se máme radovat?! Že Pána Ježíše už telesným zrakem nevidíme a neuvidíme?! Je vubec možné, abychom to zvládli? Milovat a ctít Boha, kterého nevidíme, duverovat v pomoc Krista, který mezi námi viditelne není, uskutecnovat a prosazovat duchovní, nehmotné, neviditelné hodnoty, kterým se druzí vysmejí… Sami ze sebe, ze svých sil, ze svého prchavého nadšení to neustojíme. Jestliže nedostaneme sílu z Božího Ducha, tak toto nárocné období nezvládneme. Proto byli ucedníci posláni zpet do Jeruzaléma, zustali spolu, pri sobe, a svorne a vytrvale se modlili. Dokud nebyli vyzbrojeni mocí a silou „zhury“, tedy od Boha. Není pouze v lidských silách unést tolik zla, bolesti, zklamání, težkostí i nepochopení, které je kolem nás. - „Pán byl vzat vzhuru do nebe…“ – musíme tu vetu docíst do konce: „…a usedl po pravici Boží.“ Proto, aby mohl být s námi, s dnešními svými ucedníky a ucednicemi, musel od tehdejších ucedníku odejít, vzdálit se. Odešel tam, odkud prišel a kam patrí, k Bohu, do jeho sveta, do Boží dimenze, sféry. A on se za nás u Boha primlouvá. To je veliká vec! Mít takového verného a vytrvalého Prímluvce. Díky nemu a díky síle Božího Ducha máme šanci to zvládnout. Nezustat stát, vyjít a svedcit, vyjít a vytrvat na ceste víry, lásky a pomoci druhým. Preji nám k tomu od Pána sílu a odvahu.

(Jindriška Buttová, 20. 5. 2012 Krc)

kázání