Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Ž 116,1.13-19 Lv 12

L 2,22-34a Uvedení Ježíše do chrámu

Sestry a bratri,

vcera 2. února byl církevní svátek Uvedení Páne do chrámu – presne 6 týdnu od Vánoc, tedy šestinedelí od Ježíšova narození. Ze 3. knihy Mojžíšovy Leviticus jsme cetli ustanovení Mojžíšova zákona o ocištování rodicky po porodu. Mnoho židovských náboženských ustanovení a príkazu se shoduje s našimi zdravotními predpisy a hygienickými návyky (napr. mytí rukou pred jídlem, omývání zeleniny pred konzumací atd.). Doba ocištování ženy po porodu se shoduje s naším šestinedelím. Sedm dní po porodu do slavnosti brízky chlapce (= 8. den) a potom ješte 33 dny: 8 + 33 = 41 – presne šest týdnu! /Po porodu dcery je dvojnásobná délka ocištování. To souvisí s tehdejší dobovou predstavou o podrízenosti ženy. Dívka byla oproti chlapci podcenovaná, prehlížená. Mela cenu jen jako matka predávající život, potomky./ Když si uvedomíme, že Mojžíšuv zákon byl sepisován nekdy ve 13. – 12. stol. pred Kr.!, kdy se hygiena príliš nedodržovala, bylo pro ženu dobré a prospešné, aby byla po porodu chránena – vydelena ze spolecenského i náboženského života, od všech povinností, aby nikam nechodila, a také muž s ní nesmel mít po celou dobu šestinedelí telesný styk. Rodicka mela 6 týdnu klidu na to, aby se po porodu dala do porádku – což i dnes je nepsaný zákon a doporucení lékaru. I když se nám nelíbí to slovo necistá – že žena byla 6 týdnu po porodu nábožensky necistá, bylo to pro ni dobré, chránilo ji to! – A ješte jedna vec je duležitá pro naše pochopení, proc byla žena po porodu kulticky necistá: Podle náboženských predstav sousedu Izraele –sousedních pohanských národu patrila oblast plození a rození do moci prírodních božstev. Clovek se tím nejvíce približoval bohum, prolamoval se do božské sféry. S tím souvisejí pohanské kulty plodnosti, chrámová prostituce – knežky v pohanských chrámech apod. Plození a rození byla v polyteismu pripisována nadpozemská, božská moc. SZ predpisy tomuto názoru staví zretelnou hráz, ríkají tomu jasné NE. Podle Bible patrí plození a rození k základnímu poslání cloveka. /„Buh lidem požehnal a rekl jim: Plodte a množte se a naplnte zemi.“ Gn 1,28/ Je to dar a požehnání od Hospodina. Ale clovek se tím nedostává do Boží sféry. Blíže k Bohu se dostává jen vírou, pokorou a poslušností Hospodina. - Bolest pri porodu pripomíná lidskou neposlušnost a Boží trest za ni. Narízené ocištování a obeti u Židu ukazují, že pres jedinecnou výsadu a dar plození a rození zustává clovek hríšníkem, odkázaným na Boží milost a odpuštení. Materství a otcovství z nás nedelají polobohy. Je to úžasný dar od Hospodina, je to poslání, sverenství, veliká odpovednost. Ale bezdetná žena nebo bezdetný muž nemají menší cenu pred Bohem než lidé, kterí deti mají. Rodice se tím nemohou chlubit, mají zustávat v pokore a vdecnosti pred Hospodinem. - Zvláštní povolení pro chudé nahradit pri obeti beránka hrdlickou nebo holoubetem bylo zrejme pripojeno pozdeji s ohledem na sociálne slabé. Marie a Josef obetují po šestinedelí obet chudých – to svedcí o chudobe, prostote a poníženosti syna Ježíše, který to vše vzal na sebe a stal se jedním z nás.

V našem evangelijním oddíle je citováno ješte další ustanovení židovského zákona: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Posvet mi všechno prvorozené, co se mezi Izraelci narodilo jako první (dosl. co otevírá luno), at z lidí ci dobytka. Je to moje! /Ex 13,2/“ Souvisí to s odchodem Izraelcu z Egypta – s 10. a rozhodující ranou, po níž mohli Židé vedeni Mojžíšem konecne odejít z egyptského otroctví. Oné velké noci /odtud slovo Velikonoce/ zemreli u Egyptanu všichni prvorození, ale izraelští prvorození byli ušetreni. Ti byli pod Hospodinovou ochranou a jsou tedy jeho, patrí jemu. Každý prvorozený samec z dobytka má být obetován /tehdy byla v náboženství bežná obetní praxe/. A protože Hospodin, jediný pravý a živý Buh nechce lidské obeti, každý prvorozený syn byl vykoupen – vyplacen obetí zvírete. Pri tomto „zasvecování prvorozených“ v chrámu /spojeném s obetí zvírete/ bylo vždy pripomínáno vyjití Izraelcu z Egypta a jejich záchrana. Obrad zasvecení prvorozeného – i Ježíše z Nazaretu, jak si dnes pripomínáme – byl projevem víry, že život dává a zachovává Hospodin. V Ježíši Kristu se spojuje prvorozený, který náleží Bohu, s obetovaným beránkem, který nejen prvorozené, nýbrž všechny lidi zastupuje a vykupuje. V tohoto Mariina prvorozeného syna a obetovaného Mesiáše veríme a vyznáváme jej jako svého Pána a Vykupitele. Amen.

(Jindriška Buttová, 03. 02. 2013 Krc)

kázání