Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Iz 55,1-11 Pozvání (Nabídka smlouvy)

Na začátku 55.kapitoly knihy proroka Izajáše slyšíme nádherné, radostné pozvání, kterým Bůh zaslibuje izraelskému lidu budoucí spásu a zároveň jej zve do života v zemi zaslíbené - v zemi oplývající mlékem, vínem, také tukem - všechny tyto výrazy vyjadřují plnost života a požehnání.

Bůh lidem dává věčnou smlouvu. Smlouva, v hebrejštině "b´rít" znamená doslova závazné dojednání.

Mohou ji uzavřít jednotlivci (David s Jónatanem - smlouva o přátelství), uzavírají ji také představitelé větších celků, a zvlášť důležité je, že jednou stranou smluvního poměru může být i Bůh.

Smlouva, kterou uzavírá Bůh s lidmi, to je skutečnost, která se děje. Probíhá celým Starým zákonem jako pevná nit, na kterou se navazují všechny další události. Bůh nabízí lidem vztah k sobě. I nám v současné době nabízí vztah k sobě.

Může se nám zdát, že v Bibli je více smluv uzavřených mezi Bohem a lidmi. Fakticky je to jen jedna smlouva, do které vstupují v rozličných časech různí lidé. A tak víme, že už v dobách předhistorických uzavírá Bůh smlouvu s Noemem a jejím znamením je duha, pak s Abrahamem, kde znamením je mužská obřízka, u Mojžíše je to Desatero Božích přikázání. Ve smlouvě s Davidem je znamením David sám. Králi Davidovi prokázal Bůh mimořádné milosrdenství. Ale zmínka o něm /v našem biblickém oddílu/ nemá jen oživit vzpomínky na slavnou minulost. Rozpad izraelského království vedl k poznání, že dávná zaslíbení daná Davidovi nejsou vázána na trvání politické moci králů. Bůh dá lidem nového Davidovského krále - Mesiáše.

Když Bůh v době proroka Izajáše dává lidu smlouvu věčnou - znamená to, že se stále znovu sklání k člověku; nabízí mu pomoc, pokoj v duši i na zemi a budoucí záchranu. A to vše nabízí zcela zdarma! Člověk už nemá přinášet žádné dary, oběti, tak jak to dělal dříve. Ničím nemůže Bohu zaplatit za jeho lásku a milosrdenství.

Ze smlouvy darované od Boha máme pro sebe vyvodit patřičný závazek. Ten, kdo se opravdu stane účastníkem nabízené smlouvy, se zcela samozřejmě dotazuje na Hospodina. Verš šestý v našem textu: "Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko." Co to znamená - dotazovat se na Hospodina? Znamená to, že nasloucháme Bohu v tichosti v modlitbách, žijeme z jeho slova - z Bible. Čteme si v Bibli, přemýšlíme nad ní. Snažíme se rozpoznat Boží vůli a podřizujeme se jí. Zažíváme pak Boží odpuštění a slitování a v důsledku toho prožíváme opravdovou radost.

Právě tyto duchovní hodnoty - Boží slovo, odpuštění, milosrdenství jsou tím, co člověka skutečně nasytí. Co nasytí jeho duši.

Po pozvání do Boží blízkosti a po naléhavé výzvě k hledání Hospodina následuje vysvětlení, proč to má člověk přijmout. V textu slyšíme: "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše." Z uvedených slov vyplývá, že Boží perspektiva je jiná než naše. A tak se často stává, že co vidíme my, není shodné s tím, jak to vidí Bůh. A co vidí Bůh, nevidíme my. Některá svá poznání bychom proto neměli přeceňovat. Především to platí o našich výpovědích o Bohu. Všechny pokusy vystihnout Boží myšlení a jednání plynou z našich vlastních představ a zkušeností.

Jedno však víme jistě. Tak jako z nebe padá déšť a zúrodňuje zemi, tak Bůh dává své slovo a skrze ně působí a tvoří. Působí v srdcích lidí a tvoří ve světě kolem nás. Bůh dává lidem i své Slovo, které se stalo tělem - Ježíše Krista. Dává nám sám sebe, když přišel na zem v podobě člověka Ježíše z Nazaretu. Pán Ježíš - plný Bůh a plný člověk bere na sebe naše viny a umírá za nás na kříži. Bere na sebe naše provinění, že nedodržujeme smlouvu nabízenou Bohem. Ježíš za nás skutečně zemřel! Zemřel proto, abychom my hříšní lidé dostali život v Božím království.

Voda a krev, prýštící z Ježíšova boku, jsou odkazem ke křtu a Večeři Páně. Tyto svátosti, které církev vysluhuje, nevycházejí z lidí, ale z Ježíše Krista. On sám je ustanovil a ujišťuje nás jimi, že se obětoval jako Beránek Boží i za nás - jako umíralo obětní zvíře ve starozákonní době při uzavírání smlouvy. A přestože to nedokážeme plně pochopit a docenit, smíme věřit, že křest i Večeře Páně jsou znameními jeho lásky k nám.

/ Dana Kalivodová, Praha 4 Krč, 28. 2. 2016 /

kázání