Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Poslední nedele církevního roku – v katolické tradici Slavnost Krista krále, v reformacní tradici Den Bible, nebo také nedele vecnosti – tedy poukazující na vecnost ( Jednota bratrská) 25. 11. 2012

„Budte pripraveni a vaše lampy (vaše svíce) at horí“ /L 12,35/

Da 7,9-10.13-14 Zj 1,4-8 L 12,35-40 Výzva k bdelosti

Církevní rok je duležitý a smysluplný, je dynamický, dává vždy urcitému období jedinecný smysl a hloubku. Zacíná radostným adventním ocekáváním a vánocními svátky narození Mesiáše, které doznívají v case po Zjevení Páne. Šest týdnu pred Velikonocemi máme príležitost k postu a pokání v postním období, které vrcholí svatým velikonocním týdnem. Lítost nad vlastní nedokonalostí a hríšností a smutek z Kristova utrpení vystrídá radost ze zázraku vzkríšení a daru nového života. To úžasne souzní i s jarním probouzením prírody – vše se obnovuje, rozkvétá, jásá. 40. den po Velikonocích si pripomínáme Ježíšovo navrácení se k Bohu, do Boží dimenze (Nanebevstoupení) a 50. den po Velikonocích slavíme narozeniny krestanské církve (Svatodušní svátky). Týden po nich je nedele Boží Trojice, kdy premýšlíme o težko pochopitelné, pluralitní Boží existenci. V období posvatodušním je dostatek casu pripomínat významné krestanské svedky a mucedníky (K.Farský, Cyril a Metodej, M. J. Hus, kníže Václav, J. Á. Komenský…). Na podzim je slavnost Díkuvzdání za úrodu (1. ríjnovou nedeli). Na prelomu ríjna a listopadu myslíme na své drahé zesnulé a uvedomujeme si vlastní konecnost. Jsme však povzbuzováni slovy z Písma, že kdo verí v Ježíše Krista, nezemre na veky – nezemre tou druhou, vecnou, duchovní smrtí. V záveru církevního roku (listopad) zaznívají v krestanské církvi motivy soudu, Božího úctování – hodnocení našeho života, i výzvy k pripravenosti, bdelosti, vytrvalosti ve víre. Koncí církevní rok a nám je pripomínáno, že všechno jednou skoncí, všechno má svuj pocátek i konec, jen Hospodin je vecný. Proto ta dnešní biblická ctení – prorocké vize posledních dnu. Nemá na nás padnout hruza a des, vždyt nastane v plnosti Boží vláda spravedlnosti a pravdy, lásky a milosrdenství. Ti, kterí náležejí Kristu, kterí ho ve svém živote prijali za svého Pána a Zachránce, ti se nemají ceho bát. Nemáme se ceho bát!

V živote každého cloveka jsou duležité rituály – urcité obrady, zvyky, zvyklosti. V bežném každodenním živote nám pomáhají nekteré rituály. /Psychologové hovorí o duležitosti, ba nutnosti nekterých rituálu, napr. pri usínání, pri odchodu z domova nebo príchodu, o nutnosti urychleného obnovení základních rituálu po nejaké pohrome, katastrofe, apod./ Svátky, slavnostní rituály spojují lidi. Treba svátecní jídlo nebo i spolecné jídlo vubec spojuje lidi, je duležité pro naše vzájemné vztahy. Krestanství nabízí lidem v prubehu celého roku rituály a dává jim hlubší, duchovní rozmer, nejen ten hmotný. Mezi tyto duležité a krásné rituály patrí i ADVENT a VÁNOCE. Jsou duležité i pro neverící lidi – i oni je prece rádi a nadšene slaví, i když nevnímají duchovní rozmer techto krestanských svátku. Rozsvecení adventního vence nebo svícnu za zpevu nebo slavnostního ticha /i ticho je nekdy smysluplné a potrebné!/, spolecné zdobení, prípravy, dárky, svátecní stul… to všechno je duležité, stmelující spolecenství rodiny, prátel, sboru. A biblická zvest tomu všemu teprve dává ten pravý význam a hloubku.

Dekujeme za dar dynamického církevního roku, dekujeme za jeho rituály, dekujeme, že jsme se dožili záveru roku a budeme moci za týden spolecne radostne vstoupit do nového období – do casu adventního. Jen budme bdelí, pripravení, a naše srdce at horí vírou i stálou nadejí! Amen.

(Jindriška Buttová, 25. 11. 2012 Krc)

kázání