Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

Gn 22,1-8; Mt 22,37

Gn 22,9-19 Zkouška Abrahamovy víry

Prectený oddíl z 1. knihy Mojžíšovy je ve vašich Biblích nazván Obetování jediného syna a je to pro výklad a pochopení jeden z nejtežších biblických príbehu. Vhodnejší by byl nadpis Zkouška Abrahamovy víry. Hledejme spolecne vnitrní porozumení tohoto drsného SZ vyprávení…

Praotec Abraham žije pomerne klidným a spokojeným životem, nebot má syna Izáka s milovanou Sárou – syna zaslíbení, dedice nejen hmotných statku, ale i víry v jediného Boha Hospodina. V Abrahamove domácnosti také již nejsou konflikty mezi Sárou a její služebnou Hagar, matkou Abrahamova 1. syna Izmaela. Ta byla s dvacetiletým Izmaelem poslána pryc. Ale Abraham ví, že je o ne dobre postaráno, tak muže být v klidu. Po nemnoha letech je starý praotec podroben težké zkoušce poslušnosti, zkoušce víry. To slovo „odejdi“ (ve verši 2.) v originální hebrejštine je v tomto tvaru užit ve SZ pouze 2x – zde a pred tím pri povolání Abrahama, kdy odchází z Cháranu do zaslíbené zeme. Tento tvar – toto „odejdi“ vyjadruje v hebrejštine závažnost, naprostou soustredenost na daný úkol, naprostou bezvýhradnost. Tenkrát se mel Abraham rozloucit s minulostí a plne spolehnout na Hospodina, že jej povede a štastne dovede do slíbené zeme a bez viditelných záruk rozmnoží jeho rodinu, jeho rod. Nyní má opet plne a bezvýhradne duverovat Bohu, co se týká jeho budoucnosti, ztelesnované synem. Abraham má Hospodinu odevzdat svou budoucnost. – Hebrejština je vetšinou velmi strucná, strohá, bez popisování citových výlevu. Také zde – viz verš 3. Ovšem to nevylucuje Abrahamuv težký vnitrní zápas, jen není slovy popsán. My nevíme, co se v nem odehrávalo za boj. Nebo byl tak odevzdane poslušný? Nevíme. Ale poslechl, šel. Na 1. míste pro neho byla poslušnost Boha a naprosté spolehnutí se na neho. Domnívám se, že Abraham pevne veril, že to tak Buh nenechá, že neco musí udelat, že nenechá Izáka zemrít. Tomu by napovídalo Abrahamovo slovo ke služebníkum, které nechal pod horou: „…a pak se k vám vrátíme.“ Množné císlo! Jako by predpokládal, že se po obeti vrátí oba, on i Izák! - Abraham jde na horu Mórija se synem sám, bez služebníku, bez svedku … Težké, rozhodující zápasy musí clovek vždycky vybojovat sám.

Hlavní duvod, proc je v Bibli na první pohled nepochopitelný príbeh o zkoušce Abrahamovy víry, je tento: Izrael žil v Palestine v prostredí, kde byly obeti detí soucástí nekterých pohanských kultu. Lidé si jimi chteli naklonit bohy, ovlivnit je, donutit je k necemu. Touto hroznou modloslužbou byli Izraelci ohrožováni a nekdy dokonce pritahováni. Protestem proti tomuto pohanství je práve i príbeh o obetování Izáka! Je jasným NE k lidským obetem! Hospodin nechce lidské obeti. Hospodina není možno nicím donutit, primet k necemu. My lidé závisíme jen na jeho milosti, na jeho shovívavosti, na jeho rozhodnutí. Verící clovek má spolehnout na to, že to s ním Buh myslí dobre. Máme mu plne duverovat a odevzdat mu svou budoucnost, jakkoliv je nekdy nejistá nebo obávaná. Odevzdat budoucnost Bohu, modlit se v uprímnosti srdce, at se stane Jeho vule, je zcela neco jiného než takové to obecné: „Ono to nejak dopadne,“ jak ríkají nekterí lidé, verící v osud, prírodu apod. - V Bibli cteme Boží výrok: „Chci vám dát nadeji do budoucnosti.“ Pán ríká i nám dnes: Chci vám dát nadeji do budoucnosti!

(Jindriška Buttová, 19. 8. 2012 Krc)

kázání