Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

1. nedele postní 17. 2. 2013

Žalm 91 Lukáš 4,1 – 13 Pokušení na poušti

1. postní nedele INVOCAVIT = bude volat – podle Ž 91,15: „Až me bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdarím ho slávou…“ – Až bude volat o pomoc ten, kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí (verš 1.), ten, kdo v Hospodina doufá (verš 2.), On mu odpoví a pomuže mu, zachrání jej. Krestané vztahují tento žalm na Mesiáše – Ježíše Krista. – Postní doba zacíná nebo spíše je celá naším úpenlivým voláním o Boží smilování, vysvobození a záchranu.

Sestry a bratri,

na 1. nedeli postní je tradicne urceno clení z evangelia o pokušení Ježíše na poušti. 40 dní pobýval Pán Ježíš po svém krtu na poušti a postil se. 40 – biblické symbolické císlo.
Soud – potopa trvala 40 dní /Gn 7,17/. Po objevení prvních vrcholku hor cekal Noe 40 dní, než vypustil krkavce /Gn 8,6/.
Pri prvním vydání Desatera: „Mojžíš vystoupil na horu Sínaj a byl na hore 40 dní a 40 nocí“/Ex 24,18/.
Pri druhém vydání Desatera: „Mojžíš tam byl s Hospodinem 40 dní a 40 nocí. Chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero prikázání“/Ex 34,28/.
Áron zemrel na hore Hór v Edómské poušti 40. roku po vyjití Izraelcu z Egypta /Nu 33,38/.
Izraelci putovali za trest pouští do zaslíbené zeme 40 let /Joz 5,6/.
„Izraelci se dopoušteli toho, co je zlé v Hospodinových ocích. Proto je Hospodin vydal na 40 let do rukou Pelištejcu“ /Sd 13,1/. Také nás vydal na 40 let do podrucí zla…).
Elijáš šel v síle pokrmu od Boha až k Boží hore Chorébu 40 dní a 40 nocí /1Kr 19,8/.
Jonáš volal ve meste Ninive: „Ješte 40 dní a Ninive bude vyvráceno“/Jon 3,4/.
Egyptská zeme bude zpustošena po 40 let – volá Ezechiel o Hospodinove trestu /Ez 29,12/.
Vzkríšený Ježíš se dával spatrit svým vyvoleným apoštolum po 40 dní /Sk 1,3/.

40 – císlo znamenající soud, trest, zkoušku – prezkoušení, plný – dostatecný cas zkoušky nebo trestu. Proto krestanská predvelikonocní doba postní trvá 40 dní /od Popelecní stredy do Bílé soboty je to presne 40 dní – bez nedelí, které nikdy nebyly postním dnem/.

Opakovalo-li se neco trikrát, znamenalo to zvláštní duraz, mimorádnou duležitost.

Pán Ježíš je brzy po svém krtu v Jordánu veden na poušt. Poušt mela pro Židy zásadní náboženský význam. Práve na Sinajské poušti pod vedením Mojžíše byl nesjednocený, z poníženosti a z otroctví vzešlý izraelský národ utváren v Boží lid. Byl pripravován, formován, zkoušen, aby byl hoden vstoupit do zaslíbené zeme, do zeme svobody a hojnosti, do své vlasti. Byla mu nabídnuta smlouva s Hospodinem, dostal smernice, doporucení pro spokojený, štastný život (Desatero a další podrobná prikázání). Na poušti tento lid zakoušel Boží vedení (mimo jiné ve sloupu oblakovém a ohnivém), Boží péci a pomoc (voda, jídlo – mana a maso krepelek) i ochranu a požehnání. Poušt byla vždy považovaná za sídlo zlých sil a démonu. Izraelci museli prokázat odvahu projít pouští a spoléhat na svého jediného Boha – Hospodina.

Je náš soucasný svet podobný /anebo naše církev podobná/ více suchopárné poušti bez života, kde cíhají zlé síly, nebo si pripadáme jako v životodárné, sveží, zelené krajine, podobné té nejúrodnejší cásti Izraele – jerišskému údolí kolem Jordánu, kde je úroda 3x za rok?!? …. Verme, že nás Hospodin nenechá napospas poušti, hladu a žízni, neprátelum, ani našim vlastním rozbrojum a konfliktum.

„Já jsem Hospodin, tvuj Buh… Já budu s tebou!“ rekl svému lidu, putujícímu z egyptského otroctví ke svobode. „Ty jsi muj milovaný Syn, jsem s tebou!“ – toto Boží ujištení prožil Ježíš na poušti, kde bylo prítomno i zlo. Nekdy musíme projít (obrazne receno) pouští, zakusit písecnou bouri, odolat našeptávání úlisného hada, abychom prožili a prijali Boží ujištení: „Neboj se, jsem s tebou – jsi muj, jsi moje.“

Ježíšuv pobyt v samote, na modlitbách i v pokušeních, nás vybízí – zvlášte v postní dobe, abychom si i my dokázali najít cas v tichu a soustredení na modlitbu, rozjímání, sebezpytování i pokání. Abychom treba i v té poušti vybojovali moudrost a sílu odolat nejruznejším nástrahám a pokušením. Pokušení uprednostnit hmotné veci – soustredit se na finance a majetek pred duchovními hodnotami. Na to Ježíš ríká: „Nejen chlebem živ je clovek.“ Pokušení ovládat druhé lidi, vnutit jim svuj názor, pokušení moci, uznání, zviditelnení se... – tohoto pokušení nejsme ušetreni ani my v církvi. Možná pokušení odejít, utéct… Náš Pán nám pripomíná: „Budeš se klanet jenom svému Bohu a jeho jediného uctívat.“ Pokušením muže být i snaha vyzkoušet si Boha, že me chrání, že se mi nemuže nic stát, anebo že poprosím a hned se mi to vyplní. Ale Buh není ani automat ani dojná kráva (jak ríká s oblibou, ale výstižne vezenský farár Aleš Jaluška). A tak znejí Ježíšova varovná slova: „Nebudeš pokoušet, nebudeš zbytecne a malicherne zkoušet svého Boha.“

Na záver prijmeme do nastávajícího postního casu (který se príští Popelecní stredou otevírá) apoštolovu výzvu i povzbuzení:

„Žijte rozumne a strízlive, abyste byli pohotoví k modlitbám. Predevším mejte vytrvalou lásku jedni k druhým. Vždyt láska prikryje množství hríchu“ /1Pt 4,7n/.

/Jindriška Buttová, 17. 02. 2013 Krc/

kázání