Církev československá husitská

náboženská obec Praha 4 - Krč

pravidelná setkání

„Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci“ (Ef 6,10).

Ž 119,89-95.109-112 Fp 3,7-11
J 9,24-34 – rozhovor farizeů s uzdraveným člověkem

Řekni pravdu! Vyznej před Bohem pravdu! Tak útočili farizeové na muže, který byl od narození slepý a Pán Ježíš ho uzdravil – daroval mu zrak, vidění. Podobně útočili soudci na kněze a mistra pražské univerzity Jana Husa při kostnickém koncilu /před 593 lety/. Vyznej před Bohem pravdu!

Ale obojí soudci (v jiné době a v jiné zemi) – farizeové v Ježíšově době i církevní hodnostáři v čase Husově – netoužili po skutečné pravdě, chtěli slyšet SVOU pravdu, která by se jim hodila, která by posloužila jejich záměrům a zlým plánům a která už vlastně žádnou pravdou nebyla. A ještě se oháněli a zaštiťovali Božím jménem – to je vždycky nejhorší. Místo aby se farizeové radovali s uzdraveným člověkem, moří ho opakovaným výslechem a naléhají na něj: „Vyznej před Bohem pravdu. My víme, že ten člověk /Ježíš z Nazareta/ je hříšník.“ Odpověď uzdraveného dojímá svou upřímností: „Jestli je hříšník, to nevím, jedno však vím – že jsem byl slepý a nyní vidím! A způsobil mi to Ježíš – ten, kterého nazýváte hříšníkem, lhářem a rouhačem. Když jsem tady roky sedával a žebral, pomohl mi někdo z vás?!“

Podobně nutili nejvyšší církevní představitelé Jana Husa, aby odvolal své učení. Ale to nebyly nějaké jeho vymyšlené názory, ke kterým by dospěl sám od sebe, to bylo biblické učení – Ježíšovo slovo, Boží slovo. Hus nechtěl zviditelňovat a prosazovat sebe, nehlásal své geniální myšlenky, nešlo mu o něho samého, šlo mu o PRAVDU, kterou vyčetl z Písma svatého, kterou po delší době, po delším vnitřním zápase a hledání poznal a pochopil z Bible. Ta se stala základem a pramenem jeho poznání, jeho víry i učení. Říci něco jiného bylo stejně nesmyslné, jako kdyby ten původně nevidomý řekl, že jej neuzdravil Ježíš.

Z epištoly Filipským jsme četli slova apoštola Pavla z poloviny 1. stol. po Kr., která by se mohla vložit do úst Jana Husa o téměř jedno a půl tisíciletí později. „Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. … To, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade vše.“ Hus se zřekl slibné církevní i vědecké kariéry, hmotné zajištěnosti, moci a slávy, a vydal se úzkou cestou hledání Kristovy pravdy podle Písem. Byl to nelehký a od počátku nerovný zápas, který musel Hus z lidského pohledu prohrát. Z Božího pohledu a podle Jeho hodnocení zvítězil. - Apoštol Pavel píše ve svém dopise do severomakedonského města Filipy i o účasti na Kristově utrpení – dokonce: „…beru na sebe podobu jeho smrti.“ Tato slova by mohla být také Husovým vyznáním. Apoštol Pavel zemřel v Římě mučednickou smrtí pro svou víru v Krista, Jan Hus zemřel za branami Kostnice mučednickou smrtí pro Boží pravdu, poznanou v Bibli. Oba měli účast na Kristově utrpení, oba přijali raději smrt, než aby zradili a popřeli pravdu evangelia. Oba dosáhli s Kristem zmrtvýchvstání.

(Jindřiška Buttová, 6. 7. 2008 Praha 4 - Krč, svátek M. J. Husa)

kázání